Pozapomenutý český polárník
aneb
KDO BYL OTA FRANTIŠEK KŘÍŽ
Přerov. Bratrská ulice. Českobratrská škola. Jan Ámos Komenský to ano, ale hospoda u Nordpólu Kde by se uprostřed Hané vzal Severní pól? Začínám být zvědavý? Josef Pospíšil, nejen hospodský z 19.století, který lákal hosty na povídání o severních krajích, také strojvůdce, ale především topič na expediční parní jachtě „ Viceadmirál Tegetthoff.“(Rakouský admirál Wilhelm Tegetthoff (23.11.1827 – 7.4.1871 - ) účastník řady námořních expedic, zvítězil v roce 1864 s rakousko-pruskou eskadrou nad Dány u Helgolandu, roku1864 opět zvítězil s rakouskou eskadrou nad italským loďstvem u Lissy ( ostrov Vis). Od roku 1866 byl vrchním velitelem rakouského válečného loďstva.) Takže je to pravda hospoda u Severního pólu v Přerově byla. A jak to bylo dál, jak se na expedici dostal? Aha kamarádi. A je tady další obyvatel regionu – Ota František Kříž (Krisch). Narodil se 12.června 1845 v Pačlavicích dům č.68, v kdysi panském stavení. Bohužel, dům byl zbourán v roce 1965. Jeho otec Antonín Kříž pocházel z Koryčan, byl české národnosti a byl povoláním ranhojič na místním panství. Byl dvakrát ženat. Ota byl šesté dítě v pořadí z dalších devíti sourozenců. V devíti letech odešel na reálné gymnázium do Kroměříže (tehdy tam byly 2 třídy), kde rozvíjel své matematické nadání a kreslířské umění, mimo jiné i pod vedením Josefa Ondřeje Liboslava Rettiga –syna slavné matky M.D. Rettigové – který se věnoval přírodovědeckému bádánía meteorologii. Do Vídně odešel jako 14 – ti letý a vyučil se tam strojníkem.Němčina pro něj nepředstavovala jazykovou bariéru, protože jeho matka Anna Kleinerová z Bregenz byla Němka, stejně jako druhá žena jeho otce Rosalie Michlová, která malého Otíka vlastně vychovala. V dubnu 1866 nastoupil vojenskou základní službu a jako vyučený strojní zámečník si zvolil válečné námořnictvo. Jako déle sloužící strojní poddůstojník byl na vojně ještě v lednu 1872. Poté pracoval jako lodní strojník u paroplavební společnosti Adria v Terstu. Na doporučení svého zaměstnavatele byl pozván vedoucím chystané druhé rakousko – uherské výpravy k severní točně – to bylo jistě mimořádné ocenění umu a dovednosti Oty Kříže. Ota Kříž místo přijal, ale bez nadšení, protože arktické kraje ho příliš nelákaly.V té době už trpěl občasnou zimomřivostí. 12.června 1872 se tehdy 27 letý Ota Kříž zúčastnil slavnostního oběda na rozloučenou v hotelu Mayer v Gestemunde společně s dalšími 23 účastníky polární výpravy. Přišli přátelé a přáli jim štěstí na dalekou a nebezpečnou cestu, která začala 13. června 1872 v přístavu Bremerhaven a trvala, jak dnes už víme, do 3.září 1874, tedy 812 dnů byli badatelé mimo evropskou pevninu. Výpravu vedli dva zkušení polárníci. Prvním byl Julius von Payer (1.9.1842 – 30.8.1915) – zeměpisec , malíř, horolezec, účastník expedic do východního Grónska, Severního ledového oceánu, spoluobjevitel země Františka Josefa ( Franz – Joseph – Land), vojenský topograf – zodpovědný za vedení výpravy na ledě a topografické a mapovací práce. Druhým velitelem výpravy byl Karel Weyprecht (8.9.1838 –29.3.1881) – iniciátor mezinárodní vědecké spolupráce, zodpovědný za vedení výpravy na moři a lodi. Obtížná plavba začala podle plánu 13. června 1972 v Bremershavenu a pak pokračovala bez problémů do Tromsö na pobřeží Norska. Na bezporuchové plavbě měl nemalou zásluhu především náš Ota Kříž, protože strojní vybavení expediční jachty pečlivě připravoval celé tři měsíce před vyplutím a přebral za ně plnou zodpovědnost. Potom loď doplula k pobřeží Nové země, ale v říjnu 1872 uvízla v ledu. Ota Kříž si do deníku 7.10. 1872 zapsal : „Teplota opět klesla na –7 st. R (-9°C) a trhlina v ledu před přídí úplně se uzavřela, takže při pokročilé roční době jsme museli skoro s určitostí počítat, že nebudeme s to, abychom dosáhli zimního přístavu a že proto budeme nuceni přezimovat na této kře.“ Odhad se spnil. Po roce, 30.8.1873, Ota Kříž na driftující zamrzlé expediční lodi , zapsal: „ ve 2 ½ hodiny odpoledne náhle objevujeme v severovýchodním směru ve vzdálenosti asi 30 mil novou zemi, které hned dáváme jméno Země Františka Josefa a přidáváme trojnásobné hurá s číší v ruce, protože ji můžeme sledovat daleko na sever a na západ, zaměřujeme ihned nejvyšší vrchy a nejvyčnělejší mysy. Ach, není – li blažený a povznášející pocit po 11 měsících, v nichž se skrývaly tak těžké události a zážitky, že konečně opět můžeme vidět a pozdravit zemi, i když neobydlenou.“ Jak velké asi bylo sebezapření strojníka, meteorologa, důstojníka, když psal do deníku. V té době se již u něj naplno projevila TBC - odtud zřejmě stálá zimomřivost a proto také svůj deník psal nejraději u kamen. Jeho nemoc se stále zhoršovala a přibývaly další – kurděje, onemocnění sleziny. 13. února 1874 napsal do deníku již jen několik slov velmi nejistou rukou a pak nastalo těžké umírání, které skončilo 16.3.1974. Křížův pohřeb se konal na Wilczekově ostrově (sponzor výpravy hrabě Hans Wilczek) dne 19.3. 1874 při –27°C! „ Mlčky, bojujíce s prudkou sněhovou vánicí, jsme ji táhli pustými sněhovými pláněmi a po jedna a půl hodinovém putování pak na horu k vyvýšeninám ostrova...vztyčili jsme nad ní jednoduchý kříž, poklekli jsme u hrobu a začali se hlasitě modlit za našeho zesnulého druha, jemuž byl souzen smutný los, aby s námi sdílel pouze utrpení, nikoli dobu úspěchů a návratu domů...„ Po úmrtí Oty Kříže podnikala výprava dál další pochody k prozkoumávání okolí a shromáždila mnoho materiálu. Ota Kříž inicioval pojmenování Geografických útvarů např.: Stoličkovy ostrovy(PhDr. Ferdinand Stolička 1838 – 1874, Zámeček u Kroměříže, geolog světového významu, pracoval 12 roků v Indii, zahynul při přechodu Karakoranu).Další stopy přítomnosti z českých zemí v Arktidě jsou patrné v některých dalších topografických názvech na mapách souostroví země Františka Josefa (190 zaledněných, hornatých ostrovů do n.v. 620 m, 16 100 km2. dnes součást ruského teritoria. V současnosti meteorologické a letní stanice. ), Teplický záliv na Rudolfově ostrově, Šanovský ostrov na jihu souostroví, Brněnský mys, Payerův ostrov, Payerův ledovec, cap Comotovia (Chomutov – Ritter von Brosch). Na jaře 1874 vedl Payer tři saňové výpravy do nitra souostroví. V květnu 1874 se museli vydat bez lodi na zpáteční cestu, aby udrželi naději na záchranu svých životů.V blízkosti Nové země spatřili ruskou loď – škuner Nikolaj, která je odvezla do norského přístavu Vardö. Z Hamburku byl pro posádku vypraven zvláštní vlak, který příjel do Vídně 25.9.1874. Město bylo slavnostně vyzdobeno, polárníci jím projížděli jako hrdinové. Sláva skončila 6.října 1874 audiencí u císaře. A Ota Kříž, který odpočívá v nejsevernějším českém hrobě, zasypán briketami? Jeho u kamen psaný arktický deník připravil k vydání jeho bratr Antonín c.k. adjunkt námořního komisariátu. Čistý výtěžek byl určen na zbudování pomníku pačlavického polárníka. Ten dodnes stojí nedaleko kostela již od roku 1875. Bílý, 4m vysoký obelisk s bronzovou kruhovou plaketou s reliéfem hlavy O.F. Kříže. Na každé ze 4 stran jehlanu jsou bronzové desky s nápisy v češtině, němčině, italštině a maďarštině: “ Na počest památce našeho občana Oty Kříže, strojníka a důstojníka druhé rakousko –uherské výpravy k severní točně, jež se zde dne 12. června 1845 narodil. Zemřel 16. března 1874 na výpravě lodi Viceadmirál Tegetthoff, 79 ° a 51 “s.š. a 58° 56“ východně od Grenwiche.“ Na jaře roku 1978 nalezli sovětští oceánologové plechové pouzdro, ve kterém byl dopis s poselstvím, které má být předáno rakouské admiralitě. To se jaksi nestihlo a tak byl dopis uložen v sovětském Muzeu Arktidy a Antarktidy. A Ota Kříž v Čechách? I když se stal jedinou obětí slavné a úspěšné objevné plavby, ve které si chtěly světové velmoci dokázat své schopnosti na poli vědy, přestože se nedalo čekat, že tam bude nějaké přírodní bohatství , a jak se rovněž ukázalo, očekávaný severovýchodní průplav pro hledání námořní cesty do Ameriky, je také velmi obtížný. Poprvé tyto skutečnosti u nás byly zpopularizovány 17. července 1970 v televizním seriálu brněnské televize „Cesty za poznáním“ v epizodě „ Naši v Arktidě“. Potom až u příležitosti 130. výročí objevení země Františka Josefa v rozhovoru s dr. Norbertem Krutským v Planetáriu 3./5. srpna 2003 v programu Českého rozhlasu. Že by platila trpká slova fejetonu Jana Nerudy z roku1874, která připomínala českou účast na Payerově výpravě i dnes? Že by česká veřejnost “natruc“ rakouskému úspěchu výpravu opomíjela?
Ota Kříž si to ale určitě nezasloužil. No, takže už toho vím celkem dost, díky své všetečnosti jsem poznal práci v archivech i s archívním prachem, knihovnách, meziknihovní výpůjční službu, veledůkladně jsem si zasurfoval na internetu, co mi chybělo to mi dali na obecním úřadu v Pačlavicích a nyní mě mrzí, že už nejsou žádní rodinní příslušníci s rodinnou kronikou jako u pana hospodského Pospíšila, no ale ten zas nebyl Čech., ale má potomky Čechy. Někdy je zkrátka a dobře zvědavost velmi inspirující. A mohu souhlasit s panem dr. Krutským, že četba o dobývání pólu je ideálním čtením pro parné letní dny a třeba i o prázdninách... PODĚKOVÁNÍ: Děkuji za pomoc a radu pracovníkům Muzea Jana Ámose Komenského v Přerově, Městské knihovny v Přerově, zaměstnancům Státního archívu v Kroměříži, pracovníkům Obecního úřadu v Pačlavicích za poskytnutí podkladů pro mou práci; paní učitelce Mgr. Dagmar Vaculíkové za pomoc s grafickou úpravou a paní učitelce Mgr. Gabriele Motykové za pomoc při přípravě na jednotlivá kola Dějepisné olympiády.
V Přerově, dne 16.5.2005 Jiří Tkadlčík |