Stavebniny SuchomelPenzion u tří volů


Historie
Současnost
Zastupitelstvo
Úřední elektronická deska
Kulturní výbor
Ke stažení
Zápisy z jednání a vyhlášky
Fotogalerie
 
Pačlavice včera ...
Území v okolí Pačlavic bylo osídleno ve všech obdobích předhistorického vývoje společnosti, dokladem čehož jsou archeologické nálezy, uložené a zpřístupněné v Muzeu Kroměřížska v Kroměříži a v Moravském muzeu v Brně.Prvním majitelem obce Pačlavice byl Pačeslav. První písemná zmínka o Pačlavicích (původně vsi) je z roku 1131 z doby vlády knížete /krále/ Soběslava I. V témže roce král Vladislav II. propůjčil Pačlavice Gervasovi, a po jeho smrti připadlo panství Pačlavské zpět králi Vladislavovi. Ten znovu daroval Pačlavice Johanitskému špitálu v Praze. Do světských rukou se Pačlavice dostaly až za krále Václava II. V této době náležely k Pačlavicím také Dětkovice, Lhota a Pornice. V roce 1288 byla zmínka o Sulislavovi z Pačlavic. Až do roku 1492 se majitelé Pačlavic často měnili – až dva vladycké rody za rok. Mimo potomky Sulislavovi, byli v Pačlavicích také Ješutba a Martin. Ješuta Keneš koupil v roce 1355 Pačlavskou tvrz, poplužní dvůr, lán, krčmu a dva podsedky. v roce 1358 je zmínka o bohušovi z Pačlavic a současně i o Liborovi z Pačlavic. V roce 1365 měl Pačlavský dvůr 4 podsedky, 2 rybníky, mlýn, lesy. Jejich majitelem byl taktéž Bohuš z Pačlavic, spolu se svým bratrem. Ještě téhož roku prodali však své „zboží“ /pačlavské panství/ panu Ortvínovi z Pornic. Po něm se stali majiteli tvrze, dvoru, 2 platných lánů, krčmy, 4 podsedků, zahrady a kostelní nadace, páni z Boskovic. po té přešlo „zboží“ na Svatuchu z Pačlavic. Roku 1373 přešlo na Mladotu z Pačlavic a roku 1374 na Vojslava z Křižanova a jeho syna Filipa, který však držel jen jednu část Pačlavic do roku 1420. Tu druhou držel vladycký rod z Vickova, v době asi od roku 1392 – 1492. A sice Filip Stříž z Vickova a syn Hartleb z Pačlavic.

 Za vlády krále Vladislava II., po husitských bouřích v letech 1492 – 1522, skoupil celé panství Mikuláš Sedlar z Hofu. V roce 1566 byl majitelem Pačlavic Václav Sedlar z Hofu, jehož rod byl poslední z vladyckých rodů českých. Městečkem byly poprvé Pačlavice jmenovány roku 1523, ale skutečným městečkem se staly až roku 1538, kdy pro ně císař Ferdinand I. vydal v Praze listinu, kterou jim povolil konat jednou týdně trh a dvakrát ročně výroční trhy. Městečko zároveň dostalo svůj znak: „…štít červený, v němž na kříž dvě krajadla plužní barvy železné se spatřují …“ a spolu s tím pečeť, mající v pečetním poli tento erb. Sedlářové prodali v roce 1612 celé panství za 33 tisíc zlatých Moravských, Janu Bukůvkovi z Bukůvky. Po těchto pánech přešlo panství v roce 1633 do majetku rodu Makartovských. V třicetileté válce bylo městečko úplně zničeno, takže roku 1634 zemský sněm v Brně označil pačlavické panství jako „úplně zkažené“. V roce 1661 zdědila dcera pana Jana Makartovského z Ledské panství, které podstoupila synovi Františku Adamu Chorinskému v roce 1678. Po něm dědil pačlavské panství František Karel Chorinský a v roce 1741 přešlo panství do majetku hraběte Matyáše Chorinského. Pan Matyáš byl prvním biskupem brněnským. Pačlavské panství zadlužil a toto panství roku 1759, na veřejné dražbě odkoupil jeho bratr pan Ignác s manželkou Barborou. Za ně roku 1760 vypukl v Pačlavicích požár, který zachvátil i zámek, jenž celý vyhořel. Na zdi zámku /uvnitř/ visel obraz. Rám shořel a obraz zůstal nepoškozen. Je chráněný památkovým úřadem. Po úmrtí Barbory zdědila celé panství v roce 1791 její dcera Anna, vdaná hraběnka z Sprinzenštejnů, která prodala zámek za 260 zlatých, knížeti Arnoštovi z Arenbergru. Ten zde v roce 1833 založil tak zvanou „Špitálku“, což byl dům pro obývání poddanými z pačlavského panství, kteří překročili věk 60-ti let a byli nemocní či postižení úrazem, při výkonu práce. Zde smělo bydlet jen 6 osob, 3 muži a 3 ženy. Dcera knížete, hraběnka Ernestina z Arenbergru darovala panství milosrdným sestrám sv. Vincence z Pauly. Ovšem s podmínkou, že zde zřídí dva domy s nemocnicí a budou vyučovat děvčata Moravská, v ručních pracech. Za tímto účelem, přebudovaly sestry zámek na klášter. Král Ferdinand I., udělil Pačlavicím právo pořádat trhy každý čtvrtek a dva jarmarky v roce. Jeden v neděli před sv. Duchem a druhá po sv. Martinu. /Kdy a proč se přestaly konat, není doloženo/. Robota v obci přestala 12. května 1848, tedy ještě před svým zrušením v celé habsburské monarchii (k němuž došlo patentem ze 7. září 1848, ovšem ještě dlouho do druhé poloviny 19. století se museli bývalí robotníci ze zrušené roboty vyplácet a platit značné peněžní obnosy dřívějším feudálům, nyní velkostatkářům). Největší a nejpočetnější svými členy byl za doby feudalismu cech krejčovský, po něm následoval cech ševcovský a konečně spojený cech kolářů, bednářů a ostatních řemeslníků, okolo roku 1880 se v Pačlavicích velice rozšířilo košíkářství (podle vzoru košíkářů z Morkovic) a až do roku 1914, kdy vypukla 1. světová válka, se uplatňovala také výroba knoflíků. Před zánikem feudálního zřízení byly v Pačlavicích dvě provozovny potravinářského oboru – pivovar (v němž 2 dělníci ročně uvařili v jednom kotli z chmele a ječmene 210 věder obyčejného piva,jež bylo zcela spotřebováno v Pačlavicích a ve vsích pačlavického panství) a dále palírna lihu (zaměstnán v ní byl pouze jeden dělník, který za rok v jednom kotli vyrobil sto věder pálenky pro spotřebu v místě a na panství) Středověcí feudálové bydleli v pačlavické tvrzi, postavené v gotickém slohu, která byla v období renesance přestavena na nynější zámek. Ten ale roku 1760 celý shořel, a tak došlo k výstavbě barokního zámku, který později sloužil jako objekt socialistické společnosti. V druhé polovině 18. století došlo k založení špitálu pro staré, chudé a nemocné obyvatele, zvaného „chudobinský ústav“, který byl roku 1833 zvětšen. Ve středověkých písemných pramenech 14. století byla častokrát připomínána také zdejší fara. V roce 1787 vznikla Pačlavická škola a jako první pedagogický pracovník v Pačlavicích na ní působil Josef Kučí, jako učitel. Ve státním seznamu nemovitých památek jsou zapsány kromě zámku také farní kostel z roku 1665, samozřejmě se stavebními doplňky pozdější doby, vedle něj stojící pozdně barokní kaple z pokročilého 18. století a dvě sochy rovněž z 18. století. V 19. století vznikaly v Pačlavicích pokrokové organizace: Roku 1865 to byl Čtenářský spolek, založený učitelem J. Hoffmannem V roce 1887 byla založena učitelem Hugo Sahánkem obecní knihovna, která ukončila svoji činnost roku 1920 Roku 1895 pak vznikl Spolek dobrovolných hasičů a o pár let později, v roce 1907, došlo k založení samostatného poštovního úřadu. Pačlavice se mohou také pochlubit slavnými rodáky. Za všechny jmenujme alespoň dva. 12. června 1845 se narodil Ota František Kříž, který se, ve funkci strojníka a důstojníka, zúčastnil na parní jachtě „Viceadmirál Tegetthoff“ druhé rakousko-uherské výpravy k severní točně, která se uskutečnila v letech 1872 – 1874 (v témže roce bohužel také zemřel a jeho tělo je pohřbeno na Wilczkově ostrově v Zemi Františka Josefa a tento hrob je nejseverněji položeným hrobem českého člověka). Na výpravě si psal arktický deník, který ve výtahu (v německém jazyce) vydal tiskem ve Vídni roku 1875 jeho bratr Antoním Kříž a jeho čistý výtěžek byl určen k vybudování pomníku tomuto slavnému polárnímu výzkumníku v Pačlavicích. 8. dubna 1889 se v Pačlavicích narodil univ. prof. MUDr. Antotní Hanák, děkan lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a významný fyziolog. V období 1. světové války, v letech 1914 – 1918, narukovalo celkem 147 pačlavických mužů, bojujících na ruské, balkánské a italské frontě, z nichž 19 padlo, 39 bylo raněno, do zajejí v Rusku se jich dostalo 31, někteří zůstali válečnými invalidy až do smrti (od roku 1970 je uctěna jejich památka pomníkem, nahrazujícím dřívější, starší a stojícím v blízkosti pomníku Oty Kříže). V roce 1919 byla založena tělovýchovná jednota Sokol, které bylo po Vítězném únoru 1948 přiděleno území na vybudování hřiště pro odbíjenou a tenis, na vystavění šaten pro oddíl kopané (který si Sokol roku 1957 založil), na kterém byl zaveden vodovod a zbudovány sprchy, zřízena místnost pro prodej občerstvení, taneční parket, přístřešek pro hudební skupiny při pořádání různých společenských zábav a kulturních akcí. Pro divadelní odbor této tělovýchovné jednoty bylo pak roku 1957 vybudováno v hostinci na Kratochvíli stálé prostorné jeviště. V roce 1923 byla založena kronika obce rodákem z Pačlavic, panem Františkem Malým. O 2 roky později byl do obce zaveden telefon a v roce 1928 se poprvé začalo svítit elektřinou. Za okupace hitlerovskými fašisty v letech 1939 – 1945 bylo gestapem zatčeno a zavražděno 5 občanů Pačlavic, kteří jsou uvedeni na desc, jež je součástí pomníku obětem z let 1914 - 1918. 17. října 1944 při přeletu silných angloamerických bombardovacích svazů do Horního Slezska jedno z letadel svrhlo na Pačlavice a na nejbližší okolí dvě těžké bomby, z nichž jedna spadla do zahrady Jana Vdolečka a druhá na Šádkovo pole. Pačlavice a obce v okolí byly osvobozeny Sovětskou armádou 1. května 1945, s tím, že válečné akce se v Pačlavicích skončily až 19. června 1945, kdy do obce přišlo asi dva tisíce rumunských vojáků, vracejících se od Jihlavy domů do Rumunska. 26. dubna 1948 se přistoupilo k přidělování bývalé panské půdy občanům z Pačlavic a z okolních obcí. 16. května 1949 byl zahájen provoz na trati Pačlavice – Kroměříž, jenž byl vylepšen dalšími spoji v roce 1951, a o 4 roky později, 2. října 1955, vešla do provozu nová autobusová linka Pačlavice – Vyškov. Roku 1950, bylo zřízeno v provozu místního národního výboru také kino, jehož první představení se konalo 16. června téhož roku. V průběhu roku 1955 byla v obci zavedena kanalizace, do jednotlivých částí obce byl rozveden místní rozhlas, k jehož generální opravě došlo roku 1964 a v roce 1973 byl upraven s jednou ústřednou pro Pačlavice, Lhotu a Pornice). Místní zámek - klášter sloužil od roku 1950 jako Domov důchodců, ale pod názvem „Charita“. V letech 1960 – 1974, ve správě OÚSS Kroměříž, zde pracují jen řádové sestry a po tomto roce jsou doplňovány civilními pracovníky. Poslední řádové sestry zde ukončily svou činnost 1. 10. 1984. V padesátých letech byla provedena generální oprava mostu a oprava budovy zámku (v němž byl od roku 1945 umístěn domov pro staré ženy). V roce 1958 se Pačlavice umístily v celostátní soutěži čistoty a upravenosti obcí jako první v okrese Kroměříž, v tehdejším Gottwaldovském kraji a tedy také v celém státě. Roku 1962 došlo k vybudování nové zbrojnice Svazu požární ochrany (navazujícího na práci Spolku dobrovolných hasičů z roku 1895) a roku 1978 byla provedena břehová úprava Pačlavického potoka a rozšíření osobní autobusové dopravy ČSAD, především o dálkovou linku, procházející obcí, Bystřice pod Hostýnem – Brno. Roku 1973 ukončila svoji činnost mateřská školka v Pačlavicích. V letech 1977 – 1982 probíhala stavba a otevření víceúčelového kulturního zařízení, jež se stalo také sídlem místního národního výboru Pačlavická základní škola byla zrušena v roce 1982 a žáci dojíždějí od začátku školního roku 1982/83 do Morkovic.
18.06.2003 v 17:05 Petr a Petra Hortovi