Stavebniny SuchomelPorčův mlýn


Historie
Současnost
Zastupitelstvo
Úřední elektronická deska
Kulturní výbor
Ke stažení
Zápisy z jednání a vyhlášky
Fotogalerie
 
Deník Oty Kříže
Deník Oty Kříže
( 80°R = 100°C -20°R = -25°C )
( stopa = 0,3048 m)
( libra = 0,4536 kg)





13.června 1872 – opouštíme přístav Geesteműnde a plujeme plnou parou až k ústí Vezery načež v 6 hodin večer byl uhašen oheň a nasazeny plachty.
14.června – v dohledu se objevuje ostrov Helgoland, je trochu neklidné moře, naši Tyroláci dostali mořskou nemoc.
 


1.července – nepohoda polevuje a objevuje se norské pobřeží


 


3.července – kolem půl osmé ráno přibíráme na palubu lodivoda a kormidlujeme s plnou parou do Malangfjordu


 


4.července – kolem 11 hodiny noční kotvíme v Tromsősundu


 


13.července – o půl 11 hodině se nalodil harpunář Carlsen a o 12 hodině o půlnoci jsme vypluli z Tromsősundu


 


25.července – fena Novaja zašla kolem půl 8 hodiny ráno na porodní bolesti a byla spuštěna do studeného mokrého hrobu; o půl 7 hodině jsme spatřili první ledové kry a pozdravil jsem je s přáním,aby to byly poslední


 


29.července – loď byla pevně připoutána kotvou ke kře, z níž jsme nabrali sladkou vodu. Odpoledne byla hustá sněhová chumelenice


 


30.července – kolem 11 hodiny odpolední se objevila na severovýchodě Nová Země na dohled a kolem půlnoci jsme byli obklopeni lehkým plovoucím kerným ledem


 


16.srpna – právě přišla na palubu kýta ledního medvěda včera zastřeleného, z něhož byly ihned připraveny neobyčejně chutné medvědí pečínky. Led se ještě žene vesele dál a táhne v hustých masách na sever. Psi byli zapřaženi do saní a byla podniknuta malá exkurze na souš, která poskytla kořist pozoruhodných zkamenělin, sobích parohů, několika rostlin a velkého množství připlaveného dříví na zásobení naší lodní kuchyně


 


21.srpna – jakmile bouře poněkud polevila, nasadili jsme pod parou a vyrazili jsme v 9 hodin ráno na rozbouřené moře, pluli jsme plnou silou až do 3 hodiny odpoledne; musili jsme přitom přitlumit oheň, protože led byl kolem nás hustý. Krátce po půlnoci jsme opět obklopeni hustým ledem. Dne znatelně ubývá, takže jsem dnes musel poprvé svítit ve strojovně. Teploměr klesl na -3°R


 


1.září – teploměr ukazuje dnes ráno -10°R, během dne -6°R, večer -8,8°R. Voda v kotli zamrzla a lodní lanoví je tak obaleno ledem, že to dalo hodně námahy dostat se do strážního koše. Ledové krystaly vzniklé na lanech vypadají jako nejkrásnější peří. Blízko lodi jsme našli ledovou plochu, na níž se cvičí mužstvo v bruslení, které kromě osvěžení poskytuje i hodně zábavy. V 10 hodin byla poprvé rozsvícena lampa ve společné kajutě


 


2.září – dnes se poprvé v kajutě topilo


 


9.září – provětráváme kožichy a šaty a každý dostává o jednu přikrývku navíc. Zbývám se sestrojování výbušného zařízení pro trhací pokus na zítřek, jednak aby byl zmenšen tlak ledu na loď, jednak abychom se uvolnili. Vzdálili jsme se až moc daleko od země a jsme hnáni na západ i s ledovými krami, které nás obklopují a které se stmelily napadaným sněhem a nízkou teplotou


 


11.září – trhací pokus neměl ten očekávaný výsledek, protože výbuch 3 liber ( asi 1,5 kg) prachu v ledu, který již narostl do tloušťky 15 stop ( asi 4,5 m ), udělal jen bezvýznamné trhliny. V 10 hodin večer jsme mohli poprvé vidět polární záři trvající 30 minut; měnila každou chvíli tvar a barvu. Hned měla klikatý tvar, hned nato se přeměnila v oblouky nebo paprsky. Barva se měnila z oranžově žluté na fialovou, zelenou a tmavočervenou


 


3.října – v puklině před přídí propluly tři běluhy a ukázal se tuleň, ale nedostal se k nám na dostřel. Dne bylo poslední kotě, které zůstalo na palubě, zakousnuto psem Gilisem k velkému smutku mužstva. Tyrolák Klotz, kterého tento čin dojal až k slzám dal Gilisovi pořádný výprask.


 


5.října – trhlina v ledu u přídě se stále více rozšiřuje pokusili jsme se prorazit led pilami a sekyrami. V 6 hodin večer se bohužel přihnala z jihozápadu  bouře a práce na ledě, které se staly nebezpečnými, byly zastaveny. Dnes se konečně zas jednou dal vidět jeden racek.


 


6.říjen – v půl 11 hodin dopolední přišla blízko k lodi polární liška. Nemohli jsme ji bohužel složit. Bylo to krásné zvíře. Její barva se vytrácela od hlavy, která byla sněžně bílá, do šedé, kdežto ocas hrál ocelově šedou barvou. Ve tři odpoledne jsem se vydal na palubu a objevil jsem asi 15 kroků od zádi ledního medvěda, na nějž jsem hned upozornil pány sedící v kajutě. Každý se ozbrojil ručnicí a kryl se za stěnou paluby. Ale také milý medvěd udělal totéž za ledovou krou, která jej v této chvíli nemilým způsobem skryla před našimi zraky. Protože nechtěl vůbec ven, vzrostla naše netrpělivost; vyšplhal jsem se na přední stožár, abych medvěda vypátral, a odtud jsem zpozoroval, že se připravoval, kryt před námi ledovou krou, aby nám dal sbohem. Bylo hned rozhodnuto, že uspořádáme lov,a opustili jsme loď. Ledové kry vpředu jsme s výhodou a snažili jsme se , abychom se nepozorovaně přiblížili k našemu příteli. Nejprve mu vystřelil pan Payer do zadku výbušnou kulku , takže medvěd se nejprve zhroutil, avšak znovu se zdvihl a snažil se, aby dosáhl nejbližší trhliny v ledu. Ale šest dalších ran znemožnilo tento pochybný záchranný pokus a mužstvo, které mezitím přispěchalo, přitáhlo na palubu tento samčí exemplář 7 střevíců dlouhý a 5 centů těžký. Když jsme mu otevřeli žaludek,a nebyl vněm ani atom potravy, ano i střeva byla splasklá a prázdná a ubohé zvíře muselo již dlouho hladovět. Protože jsme již dlouho neměli v ústech čerstvé maso, neotáleli jsme ani trochu se stahováním kůže a krájením masa, abychom dostali medvědí pečínku.


 


13.října – přesto, že loď je v nebezpečí, předčítá velitel, protože je neděle, z bible, ale v půl 12hod. se led začíná opět hnát a přiblížil se těsně k lodi. Tím byla ledová kra u zádi tak stlačena, že se rozmačkala a byla tlačena k lodi a kormidlu a hrozilo, že oboje rozdrtí; loď se položila na bok s hlukem, pronikajícím až do morku kosti, a se sténáním ve všech svých částech. Vzhledem k tomuto nebezpečí, z něhož jsme měli strach, rozhodlo velení připravit všechny zásoby k záchraně. Potraviny, kožešinové oděvy, stany, sáně, spací pytle atd. byly nakupeny na stěnu paluby, aby mohly být v případě nebezpečí vyházeny na led. Jeden po druhém si každý natáhl kožich a čekal, co se stane. Ke druhé hodině odpolední přestal tlak ker a loď se zase začala naklánět do vodorovné polohy, jen občas jsme ještě pocítili jednotlivé nárazy.O desáté šli stráže na výslovný rozkaz spát,ale v kožiších; přesto však nikdo nebyl s to následkem trvalého rozčílení a přes úplnou fysickou únavu, aby aspoň na okamžik usnul, jak to každý potřeboval.


 


16.října -  Toto hnaní ledu, nehledě k nebezpečí, kterým hrozí naší lodi, je zjev, který jsem si zdaleka nepředstavoval tak děsivý a tak nepříjemně působící na nervy; neboť pohled na těžké bloky narážející do sebe a hrnoucí se přes sebe vymyká se každé představě laikově a vyluzuje tóny, že jsem si strašlivější a otřesnější nemohl představiti.


 


28.října. Slunce se objevilo dnes v poledne jen malou částí svého kotouče nad obzorem, aby již za půl hodiny zmizelo na 108 dní našim zrakům. Světlík kajuty byl zakryt a nyní začala věčná noc, neboť lampy od nynějška byly udržovány rozsvícené. V dáli bylo slyšet jak sténá led. Další uhlí bylo vyloženo na led, abychom mohli vystavět domek 15 stop dlouhý a 12 stop široký ( asi 4,5 x 3,6 m), pro případ, že bychom byli bez přístřeší, a abychom měli palivo. Potraviny leží připraveny na palubě.


 


2. listopadu. V ledu vládne úplný klid, večer jsou po celé obloze vidět nádherné polární záře. Opravuji pumpu.


 


3.listopadu. Cítím bolesti na prsou a dávám se prohlédnout Dr.Kepesem, který zjistil zvětšení sleziny, které by mohlo pocházet od mých dřívějších horeček, které jsem měl v Pulji.


 


12.listopadu. Dnes se pralo prádlo  pro štáb v uhelném domku.


 


13.listopadu. Prádlo štábu vyprané včera v záchranném domku se sušilo při ohni, bylo však z kouře z uhlí ještě černější, než bylo před vypráním.


 


21.listopadu. V noci na dnešek se led nakupil před kýl lodi na 14 stop ( 4,2 m) vysoko, pročež bylo nebezpečí že se ulomí. Aby mohl být zachráněn, musilo mužstvo slézt na led, který se pohyboval, a háky led rozbíjet. Byla to práce, která při ohromné námaze byla také nebezpečná, protože při panující tmě nebyl žádný krok jistý.


 


1.prosince. Je již -25,6º R; na nebi jsou vidět nesčetné polární záře.


 


24.prosince. V 1 hodinu odpoledne se dal led v největší blízkosti lodi do pohybu a hrozil, že nám pokazí svatovečer; netrvalo to ale dlouho, protože ve 3 hodiny odpoledne byl zase všude klid. V 6 hodin večer byla bedna pana Richerse, armádního dodavatele potravin  z Hamburgu, otevřena a bylo v ní: humoristická kniha „Schwinegel“ v dolnoněmecké řeči, dvě láhve šampaňského, dort , dvě plechovky, šest lahví koňaku, šest porculánových sošek, fotografie pana Richerse a vánočního stromku, 24 malých voskových svíček a 100 kusů jemných doutníků. V 7 hodin jsme večeřeli a menu se skládalo z želví polévky, tresky, sleďů, sardelí, výtečného jablečného závinu, který udělal pan Orel, z čerstvého a sušeného ovoce, kromě četných lahví dobrého vína. Při šampaňském pronesl velitel přípitek všem našim milým doma, načež při veselé zábavě bylo přikročeno k vybalování bedny věnované c.k. válečným námořnictvem. V ní byl pro každého malý dárek, zabalený v plechovce s komisním tabákem, což bylo opravdu praktické, protože lidé dávají velkou přednost této ušlechtilé rostlině před všemi tabáky, které  máme na lodi. Dnes zvláště působila okolnost, že dárky v obou bednách byly zabaleny do mnichovských obrázkových sešitů a žádný z dárců nezapomněl přibalit hrací karty.


 


22.ledna 1973. Už v 8 hodin ráno se začal led na severu  a severovýchodě pohybovat; žene se ohromnou rychlostí a s děsivým hřmotem. Vítr oživuje a přináší sněhovou vánici. Led nakupený u přídě dosáhl výšky 30 stop ( asi 9 m). V 11 hodin nastal klid, ale tu a tam je slyšet tiché praskání.


 


13.února. Dnes se zabýváme sepisováním zpráv o výpravě, které, vloženy do uzátkovaných lahví, mají být svěřeny ledu. Příslušný dokument zní – v osmi provedeních – takto : „ Rakouská jachta Admirál Tegetthoff, výprava do sibiřského ledového moře. Uvázli v kerném ledu 14 února 1873. 21. srpna 1872 jsme odrazili od břehů Nové Země a na 76º22' s. a 62º 3' v. od Greenwiche jsme uvázli v ledu a zamrzli. Od té doby jsme byli hnáni podle převládajících větrů s kerným ledem a během zimy jsme byli častěji ohroženi stálými pohyby ledu. Loď leží nyní o mnoho stop vyzdvižena mezi ledem nejhoršího druhu, nachází se však dokonale zdravém stavu. Na palubě se všem dobře daří, žádné zvláštní případy onemocnění. Myslíme, že při uvolnění ledu pronikneme východojihovýchodním směrem, abychom dosáhli pobřeží poloostrova Tajmyru a mohli podél něho proniknout k východu, až kam to okolnosti dovolí. V létě 1874 nastoupíme zpáteční cestu Karským mořem. Největší šířka námi dosažená byla 78º50' s. na 71º40' v. od Greenwiche, aniž bychom zahlédli novou pevninu. Do poloviny října 1872 zůstalo pobřeží Nové Země ze všech stran hustě obklopeno ledem, později jsme je ztratili z dohledu. Kdyby snad loď měla být rozdrcena ledem, pomýšlíme se stáhnout k pobřeží Nové Země k zásobárně potravin, kterou tam máme. Payer m.p. Weyprecht m.p.“. Na druhé straně listu byla prosba k nálezci takové lahvové pošty v řeči anglické, německé, dánské,francouzské a slovanské (!), aby připojil k listině dobu a místo nálezu a zaslal ji na nejbližší rakouský konzulát nebo oddělení námořnictva do Vídně.


 


14.února. Byly vyslány 4 skupiny na sever, na jih, na západ a na východ, každé byly dány dvě láhve s listinou, aby je položily ve vzdálenosti 2 námořních mil ( nám.míle = 1852 m).


 


7.dubna. Teplota stoupla z -24º R na - 14º R. V 9 hodin ráno byl sejmut zimní stan načež denní světlo jde opět do dolních prostor lodi a ve velké kajutě mohou být zhasnuty lampy, které hořely po celých 5 měsíců, a mohou být uloženy k zaslouženému odpočinku až do příští zimy. Spotřeba petroleje za celou zimu činila 464 libry ( 210,46 kg).


 


15.dubna. Dnes byly započaty práce se seřizováním parního stroje, a já jsem proto přestal mít strážní službu.


 


12.května. Začal jsem léčbu svého ustavičného kataru rybím tukem.


 


15. května. Přestože se k mému žaludečnímu kataru přidružila ještě zimnice, musel jsem být lékařsky ošetřen a zachovávat dietu. Z medvěda naposled uloveného jsem dostával denně tři pečené kousky s několika švestkami.


 


21. května. Mořské hloubky stále ubývá a dnes se narazilo v 138 metrech na hnědý bahnitý korálový trs, mořskou hvězdici a bahno promíšené řasami. Kormidlové veslo, dosud zamrzlé, bylo konečně vyzdviženo s velkou námahou, přivázáno k zádi a byly započaty cvičné pokusy se zavěšováním a vysazováním kormidla. Je k tomu třeba průměrně dvaceti minut. |Je mi lépe a mohu se již projít po palubě.


 


27. května. Dnes v noci jsem se silně zpotil, je to z horečky, užívám prášky.


 


3. června. Krajina stále víc oživuje, četní rackové lední přilétají blízko k lodi a usedají na smetiště, položené stranou, kde mohou být snadno stříleni. Vlečná síť dnes vytažená vynesla velmi četné mořské hvězdice, korálové trsy, mušle, ba i jednu malou rybu.


 


12. června.  Na jjv., j., jz. a sz. jsou v ledu otevřené trhliny a v dohledu je volná voda. Vlečná síť dnes vytažená vynesla na den velmi zajímavá zvířata a řasy. Odpoledne podniklo výlet několik ozbrojených mužů, aby dosáhli k volné vodě. Vrátili se v 6 hodin večer a odhadli trhlinu, v níž viděli několik tuleňů, na šířku asi 3 mil.


 


13. června. Dnes je to rok, kdy Tegetthoff opustil přístav Geestemünde. Tento den vzpomínám na svátek svého milého otce a bratra, jimž v duchu p osílám své nejvřelejší pozdravy. Současně slavím 28. narozeniny, nejsem ale při nejlepším zdraví. Dr. epes, který mne dnes prohlížel, shledal, že mám plicní katar, proto musím zase mít dietu a třikrát denně pít rybí tuk. Byl zastřelen ústřičník /pták Tringa canutus/.


 


16. června. Práce v ledu se již tak dalece zdařily, že stroj již mohl pohnout osou lodního šroubu, protože voda již uvolnila led v točné dutině. Při  vdechování cítím značné bolesti a jsem nucen zůstat v posteli. Vůbec jsem od stálého postonování velmi zhubl a vypadám velmi špatně. Když jsem se nedávno koupal, úplně jsem se polekal, když jsem viděl své zchřadlé tělo. Ale přece doufám, že léčení rybím tukem mne zas uzdraví.


 


1.  července. Nově udělaná pila na led je dohotovena a řeže daleko rychleji než ostatní. Dnes jsem vyrobil vrták na led o průměru 12 palců, slouží k vrtání děr do ledu, do nichž se nasazuje pila na led. Tesař vyrobil klíny a opěry pro opírání lodi, která se denně zdvihá z ledu o 1 ½ cm.


 


3. července. Led, který nyní zpracováváme, je 8 až 10 stop tlustý a jeho řezání s našimi krátkými pilami, které jsou jen 11 ½ stopy dlouhé, je neobyčejně namáhavá práce. Často nacházíme ještě pod touto tlustou ledovou vrstvou druhou, která ještě víc ztěžuje řezání; musíme pracovat s dlouhými dláty a zdvihači, abychom mohli rozřezané kusy upevnit a vytáhnout.


 


22. července. Podél lodi u zádi je v ledu již vyřezán kanál, ale proti kýlu, kde led má stále ještě tloušťku 10 – 12 stop, se musí pracovat s dlouhým dlátem na led. Kolem dokola lidi jsou velké a malé sladkovodní rybníky, což nám velmi prospívá, protože z nich kryjeme spotřebu pitné vody a můžeme ji použít i na praní, aniž bychom čekali na zdlouhavé rozpouštění sněhu a ledu.


 


30. srpna. Dnes se zdá, že se počasí utvářilo příjemněji, zvláště v zenitu se stále vyjasňuje. V 2 ½ hodiny odpoledne náhle objevujeme v severovýchodním směru ve vzdálenosti asi 30 mil novou zemi, které hned dáváme jméno Země Františka Josefa, a přidáváme trojnásobně nadšené „hurá“ s číší v ruce. Protože ji můžeme sledovat daleko na sever  na západ, zaměřujeme ihned nejvyšší vrchy a nejvyčnělejší mysy. Ach, není-li to blažený a povznášející pocit, že po 11. měsících, v nichž se skrývaly tak strašné události a zážitky, konečně opět jednou můžeme vidět a pozdravit zemi, i když neobydlenou! Protože tato dosud neobjevená země je a bude veledůležitým úspěchem dosaženým naší výpravou je naše radost a blažené vzrušení v této chvíli všeobecné a stěží popsatelné.


 


1. září. Dnes je sněhová vánice při teplotě – 0,1 ° až – 3,9 ° R, pak déšť, který potáhl všechno vrstvou ledu půl palce tlustou.


 


2. září. Země vystupuje dosti zřetelně a jsou prováděna další zaměřování. Skupina 8 mužů vedená Payerem odešla na cvičení k trhlině na jihovýchod se saněmi naloženými 15 centy. Také jeden lovecký člun míří k této trhlině na lov.


 


3. září. Poklesem teploty se vyřezaný kanál opět pokryl novým ledem 2 palce tlustým, který pro nás znamená že také nadcházející zimu budeme muset strávit na moři. Pro útěchu bruslíme na novém ledu.


 


13. září. Již nyní jsou konány přípravy pro případ, že by v počínající zimě byla loď rozdrcena a musila být opuštěna; potraviny v celkové váze 15 000 liber, složené zčásti v podpalubí, jsou dávány dohromady, takže mohou být okamžitě odneseny.


 


15. září. Led v naší blízkosti se dal dnes do pohybu a začalo značně silné hrnutí ledu, přičemž se kry vysoko nakupily před našima očima; jsou vidět četné, avšak ne silné polární záře.


 


1. listopadu. Teplota kolísá mezi – 17,5° a – 21° R. V 9 hodin ráno odešla malá výprava vedená panem Payerem k zemi ležící před námi. Sotva po čtvrthodinovém pochodu dosáhla krásného rovného ledového povrchu, který šel až k patě země, na kterou ihned vystoupili. V 11 hodin opustil loď také velitel Weyprecht s panem Brožem, dostihli v poledne země a vrátili se v 1 hodinu. Je to sněhem a tenkou ledovou kůrou pokrytá pustá polární země. Hornina, z níž jsou složeny skály, je dolerit.


 


2. listopadu. V 8 hodin ráno vyšla k zemi druhá výprava, k níž jsem se také já připojil. Pan Payer s rakousko-uherskou vlajkou v ruce zabral zemi jménem Jeho Veličenstva císaře Františka Josefa, načež mužstvo výpravy vypálilo salvu z ručnic. Na tomto výběžku země, kterému bylo dáno jméno Wilczkům mys, byla nakupena kamenná pyramida, v níž byla plechová krabice s listinou.


 


            Listina zní: „Rakousko-uherská arktická výprava, jachta viceadmirál Tegetthoff. Po rozloučení se šalupou Isbjörnem dne 21. srpna 1872 jsme pronikli ještě 15 mil severovýchodním směrem, našli jsme tu pevně sevřený led a zůstali jsme v noci z 21. na 22. srpna pevně vězet v kerném ledu na 76° 27´ s.š. a 61° 49´ v.d. od Greenwiche. Od této chvíle jsme hnáni podle směru větrů. Od 13. října do poloviny února se led znovu hnal a loď se ocitla v stálém nebezpečí, že bude rozdrcena. Do začátku února 1873 jsme hnáni hlavně severovýchodním směrem a dosáhli jsme svého nejvýchodnějšího bodu 73° 7´ v. od Greenwiche na 78° 45´ s. š.. Pokud by bylo pobřeží Nové Země v dohledu, byl led až k zemi tak hustý, že další pronikání bylo nemožné. Od února tohoto roku jsme nad 79. šířkovým stupněm hnáni zpět k západu a 30. srpna jsme poprvé spatřili oblast země, k níž patří tento bod. Byli jsme zahnáni až d 80. šířkovému stupni a odtud jsme ještě viděli pokračování země, která se musí protírat až na 81. šířkový stupeň. Rovněž na západ jsme viděli totéž asi na 50 mil. Nyní jsme tři až čtyři námořní míle jihojihovýchodně od bodu, na němž je tento dokument uložen. Náš osud závisí zcela na větrech, jimiž je hnán led. Až dosud nebylo možné zjistit mořský proud nějakého směru. S výjimkou truhláře Večeriny je náš zdravotní stav uspokojivý. Na jaře byly lehké případy kurdějí, v minulém měsíci některé tvrdošíjné. Večerina je jimi značně postižen, ne však beznadějně.


            Loď přes tlaky ledu, které vydržela, je v dokonale zdravém stavu, leží však takovým způsobem, že je otázkou, zdali ji budeme moci uvolnit. Ponor vpředu činí 12 stop, vpravo 4 ½ stopy. Až k velkému stožáru je kýl volný, pod můstkem leží však led 27 stop tlustý. V létě jsme 5 měsíců dlouho marně pracovali, abychom loď uvolnili. Příštího roku bude možné, aby aspoň část nás opustila loď. Kdybychom měli být v zimě hnáni na sever, pak bychom to udělali Další rok stráví celá posádka na lodi jen tehdy, když na jaře bude zdravotní stav úplně uspokojivý a budeme-li mít vyhlídku, že se dostaneme k jihu.


            Celé oblasti země námi spatřené jsme podle práva prvního objevení dali jméno Země císaře Františka Josefa.


Payer m. p.                                  1. listopadu 1873                                        Weyprecht m. p.


 


6. listopadu. Pan Payer v průvodu několika námořníků podnikl výlet k severnímu okraji země ležící v popředí a po svém návratu v 5 hodin nám sdělil, že je to ostrov velkého rozsahu.


 


7. listopadu. Také dnes odešel pan Payer se dvěma muži a vystoupil tentokrát na západní okraj blízkého ostrova a vrátil se ve čtyři hodiny zpět. Toto vzdalování se od lodi má však v sobě jedno nebezpečí, že při bezvětří může vzniknout v ledu trhlina, která naši kru vzdálí od nepřítomných a při temnotě nyní trvající by vyhledání lidí nacházejících se mimo naši kru bylo nejisté. Z tohoto důvodu smějí být v této roční době exkurze omezeny jen na malou vzdálenost, a to jen na zcela krátkou dobu.


 


24. listopadu. Dostal jsem nový záchvat plicní křeče a musel jsem zůstat na loži. Zdravotní stav mužstva je – až na truhlářův – uspokojivý.


 


9. prosince. Zápisy, které následují, byly napsány dodatečně teprve 26. prosince a byly většinou převzaty z palubního deníku, protože jsem náhle tak těžce onemocněl plicními křečemi, že nebylo možné, abych vedl svůj deník obvyklým způsobem denně.


 


14. prosince. Teplota se střídá mezi – 28,1° a – 30,8° R. V poledne byla dána rtuť ohebná jako vosk.


 


21. prosince. Jako každou neděli předčítá velitel Písmo svaté a potom koná prohlídku místností mužstva. Můj stav se trochu zhoršil a trpím strašnými bolestmi na pravé straně prsou.


 


24. prosince. Večer jde štáb a celé mužstvo do sněhového paláce, v němž při rozsvíceném vánočním stromku jsou rozdělovány dárky. Bohužel jsem se nemohl zúčastnit tohoto krásného a na duši tak blahodárně působícího svátku, protože jsem právě ležel v horečce.


 


26. prosince. K mé nemoci se přidalo něco ještě daleko nebezpečnějšího, protože podle diagnózy dr. Kepese se objevují příznaky kurdějí … Dásně jsou zduřeny a podlity krví, na rukou a nohou se ukazují červené skvrny s bolestmi v kolenou a kloubech na ruce; přitom mám trvale horečku.


31. prosince. Dnes byl slaven silvestrovský večer a byl uvítán rok 1874. Zůstal jsem až do 10 hodin u stolu, pak jsem šel na lože.


 


12. ledna 1874. Máme citelné mrazy při minimu – 36,5° R. Můj stav se značně zlepšil, horečka úplně přestala; při nevýslovné slabosti cítím ještě v nohou silné bolesti.


 


13. ledna. Dnes jsme 550 dní na moři; můj zdravotní stav se lepší.


 


14. ledna. Dostal jsem znovu silný záchvat zimnice a musím zůstat v posteli, a až se pozdravím, převezmu další zápisy z lodního deníku.


 


 


            K tomu udělal Ota Kříž náběh a začal psát tyto řádky převzaté z lodního deníku:


 


15. ledna. Vítr od ssv. 4 a severu, pak klid. Teplota z -27° R na – 32° R. Minim. – 32,9° R.


 


            To jsou poslední slova napsaná nejistou rukou našeho statečného krajana.


26.01.2006 v 23:26 Hort Petr